o českém vydání knihy Gorana Markoviče
Text: Jiří Fiala – editor českého vydání.
Nakladatelství Akademie múzických umění ve spolupráci s Filmovým klubem ve Vsetíně vydalo knihu významného srbského režiséra Gorana Markoviće Česká škola neexistuje. Název knihy vychází z označení skupiny jugoslávských filmařů, která na přelomu šedesátých a sedmdesátých let vystudovala FAMU. Kniha vyšla za finanční podpory Ministerstva kultury ČR a Státního fondu kinematografie. Křest knihy proběhne za přítomnosti autora knihy na Letní filmové škole v Uherském Hradišti 2021.
Na obálce knihu stručně přestavuje text filmové historičky Marie Barešové: „Kniha Česká škola neexistuje přináší jedinečný pohled na Československo očima cizince, který v Praze prožil jedno z nejdůležitějších období svého života. Goran Marković (* 1946), velká osobnost jugoslávské, resp. srbské kinematografie, studoval režii na FAMU v druhé polovině šedesátých let. Několik let po svém absolutoriu sepsal reflexi období, které bylo výjimečné nejen pro něj, ale také pro Československo. Aut
or komentuje každodennost socialistické společnosti i důležitý a dramatický úsek našich dějin kulminující v roce 1968. Ve stejné době zažívala filmová fakulta období své největší slávy, vyučovali zde například spisovatel Milan Kundera nebo režisér Elmar Klos. Mimořádné ovzduší přineslo také zvýšení počtu zahraničních zájemců o studium. Mezi nimi tvořili významnou skupinu studenti a studentky z Jugoslávie. Jejich „podezřelá“ přítomnost vyvolávala řadu nečekaných situací. Popis těchto peripetií se v Markovićově podání mísí se zábavnými historkami ze života mladého muže. (…)“
Text knihy napsal Goran Marković brzy poté, co dokončil svoje studium na FAMU. Kniha ale v Jugoslávii poprvé vyšla až v roce 1990. Druhé vydání, ze kterého vychází český překlad Silvie Matúšové, bylo publikováno v Srbsku v roce 2009. České vydání jsme opatřili doplňkovými texty, abychom jej pro domácí čtenáře zasadili do širších souvislostí. Text tak doprovází nejen biografie, ale také rozhovor s autorem. Ten byl sestaven pro potřeby knihy ze tří osobních interview, které s Markovićem postupně v letech 2014, 2015 a 2019 vedla filmová historička Marie Barešová. Rozhovory byly editovány tak, aby vhodně obohatily text autobiografické knihy. Markovićovy odpovědi nejen doplňují události popsané v knize a aktualizují ji pro české čtenáře, ale zároveň pomáhají překlenout dlouhou dobu, která uplynula od jejího prvního vydání. Marie Barešová si s Goranem Markovićem povídala česky. Kvůli autenticitě byl rozhovor upravován minimálně, aby byl zachován původní Markovićův český projev. Celou publikaci otevírá úvodní slovo chorvatského režiséra a Markovićova spolužáka z FAMU a rovněž významného režiséra Rajka Grliće napsané speciálně na autorovu žádost.
Kniha Česká škola neexistuje je druhou publikací, na jejímž vydání se podílel Filmový klub Vsetín. Jeho prvním vydavatelským počinem byla kniha Slovinský film a František Čáp, která vyšla v nakladatelství Pavel Kotrla – Klenov. Jedná se o výbor textů slovinských autorů o významném českém režisérovi Františkovi Čápovi, který v Československu natočil filmy jako Noční motýl, Babička, Děvčica z Beskyd, Mlhy na blatech a mnoho dalších. V roce 1949, po špatném přijetí jeho filmu Bílá tma na Festivalu pracujících v Gottwaldově František Čáp emigroval. Nejprve do Západního Německa a později se usadil v Jugoslávii, konkrétně ve Slovinsku, kde se stal spoluzakladatelem tamější kinematografie. Čápův význam pro slovinskou kinematografii dokumentuje i to, že po jeho prvním slovinském filmu Vesna je pojmenovaná nejprestižnější slovinská filmová cena. Tento sborník textů je unikátní v tom, že mapuje druhou, u nás takřka neznámou, část kariéry Františka Čápa.
Vydání knihy Česká škola neexistuje souvisí jak s aktivitami Filmového klubu Vsetín, který již 12 let pořádá filmové přehlídky zaměřené na kinematografie zemí bývalé Jugoslávie, tak s činností distribuční společnosti Balkanfilm, která právě nyní přináší do českých kin nejnovější Markovićův film Delirium tremens.
Jak jsme se dostali k vydání knihy Česká škola neexistuje
S Goranem Markovićem jsem si poprvé psal v roce 2011, když jsem domlouval projekci jeho filmu Turné pro přehlídku Vsetínský filmový maraton, kterou pořádám s přáteli z Filmového klubu Vsetín. Již tehdy mne mile překvapila jeho vstřícnost a hlavně to, že mi odpověděl pěknou češtinou. Z jeho reakce bylo zřejmé, že má z uvedení svého filmu v Česku radost. Věděl jsem, že studoval FAMU, ale ještě jsem neznal jeho knihu Česká škola neexistuje (Češka škola ne postoji) a netušil jsem, jak hluboký vztah k Česku má.
Na činnost Filmového klubu v oblasti mapování jugoslávské a post-jugoslávské kinematografie (v rámci Vsetínských filmových maratonů a dalších víkendových přehlídek jsme promítli za 12 let 250 balkánských filmů) logicky navazuje distribuční společnost Balkanfilm, kterou jsme založili v roce 2016 s předsedou Filmového klubu Vsetín Milanem Kostelníkem a českým režisérem makedonského původu Ivem Trajkovem. Rozhodli jsme se, že využijeme jak Ivových, tak našich kontaktů, které jsme si na Balkáně vytvořili a pokusíme se to nejlepší z produkce bývalých jugoslávských republik dostat do českých kin. Do roku 2016 se v nich filmy z tohoto regionu objevovaly jen sporadicky. To jsme se rozhodli změnit. Za tři a půl roku jsme do české distribuce pustili již 34 filmů.
V portfoliu Balkanfilmu samozřejmě nemohly chybět filmy Gorana Markoviće, který patří bezesporu mezi nejvýznamnější jugoslávské resp. srbské filmaře. Během naší komunikace na jaře 2018, při které jsme se domlouvali na přehlídce jeho filmů v rámci Vsetínského filmového maratonu a také na organizaci české distribuční premiéry jeho filmu Falsifikátor, si režisér posteskl, že v Česku doposud nikdo nevydal jeho knihu Česká škola neexistuje. V té chvíli nás napadlo, že pokud knihu nevydáme my, nevydá ji nikdo... A to by byla velká škoda, protože se nejedná jen o Markovićovy vzpomínky na studentská léta, ale také o pohled cizince na nás Čechy a na dramatické události roku 1968, kterých nebyl jen pozorovatelem, ale také přímým účastníkem. Ukázalo se ale, že v tom nezůstaneme sami.
Oslovili jsme děkana FAMU Zdeňka Holého. Nadšeně s vydáním knihy souhlasil a dal nám doporučení pro ediční komisi FAMU, která svým rozhodnutím zařadila knihu do plánu Nakladatelství akademie múzických umění.
Při úvahách o názvu knihy jsme však trochu znejistěli. Můžeme vydat s podporou FAMU knihu, která svým názvem hlásá, že česká (filmová) škola neexistuje? Nakonec jsme se přece jen rozhodli pro jeho doslovný překlad, protože má své opodstatnění. Když si knihu přečtete, zjistíte, že nepopírá existenci školy jako instituce, ale poukazuje na něco úplně jiného. A pro Gorana Markoviče existuje právě ta jediná česká škola – FAMU.
Úryvek z rozhovoru Marie Barešové s Goranem Markovićem
Text knihy Česká škola neexistuje vznikl před více než čtyřiceti lety a o deset let později byl poprvé publikován. Proč jste se rozhodl svoje vzpomínky sepsat?
Knížka vysvětluje každého z nás Jugoslávců, co jsme studovali v Praze, jednotlivě. V Jugoslávii bylo populární mluvit o nás jako o „české škole“. Neviděli nás jako individuality, nechápali nás zvlášť, že každý z nás měl svůj styl, svůj osud, svoji biografii, a tak dále. Napsal jsem tu knížku se záměrem trochu demystifikovat výraz „česká škola“, a proto má titul Česká škola neexistuje. Taky měla demystifikovat, že jsme se v Praze naučili všechno. Hodně studentů chtělo studovat v Praze, protože si mysleli, že je to nějaká magická škola. Jak ale víte, je to normální škola, jaké existují i jinde. Taky jsem chtěl zaznamenat nějaké detaily, neznámé okamžiky z období našeho studia, obzvlášť rok 1968. Kniha začíná rokem 1965, končí začátkem sedmdesátých let, ale v prostředku je rok 1968. Před ním bylo hodně lidí, kteří chtěli studovat v Praze, a nikdo nevěděl, proč se tam vlastně tak hystericky snaží dostat. Měl jsem pocit, že Praha a to prostředí měly nějakou magickou sílu. Ta anarchisticko-liberální atmosféra byla všude. Lidé přicházeli a cítili, že se tam děje něco důležitého. V roce 1968 byla revoluce na celé planetě, ale já jsem měl pocit, že to začalo v Praze. Nevím, jestli jsem měl pravdu, ale měl jsem takový pocit a chtěl jsem o tom napsat. V Jugoslávii byla knížka, vydaná v roce 1990, velmi populární. Když už se nedala koupit, lidé si ji mezi sebou půjčovali. V roce 2009 pak vyšlo její druhé vydání.
V Jugoslávii i ve vašem životě se toho za třicet let mnoho změnilo. Co pro vás znamená, že kniha teď vychází česky?
V době, kdy jsem knihu psal, byla situace proti dnešku obrácená. My jsme žili velmi dobře, já jsem točil filmy a v Čechách byla strašná krize, depresivní situace. Kniha vznikla před revolucí, před Havlem. Dneska je to obráceně. My už nemáme naši zemi, ve které jsme se narodili. Naše země je rozdělená na několik fašistických států. Ze Srbska každý den odchází průměrně sto padesát lidí. Odejde a nikdy se nevrátí. To je strašné. V Chorvatsku je to podobné. Všichni odcházejí. Mladí lidé nechtějí v takových strašných státech zůstat. Nechtějí ztratit svůj život v nelidské atmosféře. To znamená, že my teď žijeme v takových malých státech, žijeme psychicky i ekonomicky velmi špatně. U vás se žije mnohem líp. Když jsem tu knížku napsal, bylo to obráceně. Je zajímavé, že v jednom lidském životě se stává tolik změn. Já jsem v jednom životě zažil tolik změn, že je to nepochopitelné. Když byla v Československu okupace, když převzal moc Husák, všichni si mysleli, že je to konec, že se nikdy nic nezmění. Ale ono se to změnilo. To je určitá naděje pro nás. My jsme prožili jedno krásné životní období, potom strašné období, občanskou válku a teď se možná zase něco změní. Nevím, jestli se toho dožiju, ale přijde to.
Když přišla v Československu revoluce, Havel, myslel jsem si, že bude lidi zajímat, jak vidí jejich zemi cizinec, který se k nim dostal vlastně náhodou. Ale nikdo nechtěl tu knihu přeložit. Moje kamarádka Jessica Horváthová, která mluvila velmi dobře srbsky, se pokusila najít vydavatele, ale nikdo to nechtěl. Tak teď konečně, téměř po třiceti letech. Jsem velice rád. Není to jen radost, je to i satisfakce, že jsem tam nebyl nadarmo. Je pro mě velice důležité, že to, co jsem zapsal, jak jsem to viděl, že to vyjde ve vaší řeči. Myslím, že to bude pro české čtenáře velice zajímavé. Je to velice zajímavý dokument o té době, významný pohled z druhé strany někoho, kdo byl cizinec. V Srbsku jsou velice známé knížky, které o nás napsali cizinci. Různí spisovatelé, kteří se podívali pozitivně i nepozitivně na naši zemi. Z pohledu někoho, kdo je ve vaší zemi cizinec, můžete vidět strašně moc věcí nově, jinak.
Goran Marković
Česká škola neexistuje
Překlad ze srbštiny: Silvia Matúšová
Vydala Akademie múzických umění v Nakladatelství AMU v Praze roku 2020
Spolupráce na vydání: Filmový klub Vsetín z. s.
144 stran
Cena: 179 Kč
Knihu lze zakoupit: www.namu.cz , www.fkvsetin.cz , www.balkanfilm.cz. Knihu je možné objednat e-mailem: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
