V roce 2014 u příležitosti organizace Vsetínského filmového maratonu věnovaného právě kinematografii Černé hory se ptali se Milan Kostelník a Jiří Fiala, překlad Branka Čačković
Program našeho festivalu je poskládán ze dvou třetin z filmů natočených ještě v dobách Jugoslávie. Který film se vám vybaví, když se řekne jugoslávská kinematografie?
Doba, kdy byly natočené filmy, které tvoří většinu programu vašeho festivalu, už se ve srovnání s tím, co následovalo po rozpadu Jugoslávie, v kultuře jeví jako doba tak dávná jako ta, ve které žil Periklés. Vyrůstal jsem s dědou (Veljko Mandić), jenž hrál ve filmech a seriálech, které se natáčely po celé Jugoslávii, a velmi brzy jsem měl příležitost zjistit, jak vzniká jeden úplně nový svět kombinováním skutečnosti a fikce. Rozhodl bych se pro film, který byl velmi podnětný ve smyslu přemýšlení o možnostech filmu jako vyjadřovacího média – jedná se o film Nákupčí peří režiséra Alexandra Petroviće.
Myslíte, že diváci v tehdejší Černé Hoře měli k filmům natočeným v černohorských filmových studiích nějaký speciální vztah?
V Jugoslávii, Černá Hora nebyla žádnou výjimkou, měl domácí film velkou sledovanost a vždycky přilákal do kin víc diváků než filmy americké. Je třeba připomenout, že repertoár byl velmi bohatý, uváděly se filmy různých adres, ne jako dnes, když v multiplexech můžete vidět téměř výhradně filmy velkých filmových studií. Černohorské publikum mělo v oblibě filmy, které vytvořili černohorští autoři, i když ne vždy souhlasilo s obrazem společnosti, kterou prezentovali.
Filmy v Jugoslávii vznikaly velmi často napříč republikami. Na jejich výrobě se většinou podílelo více filmových studií z různých zemí Jugoslávie. Existuje podle vás něco jako černohorský proud v jugoslávské kinematografii? Lze některé tehdejší filmy označit termínem černohorský film?
Filmy v Jugoslávii většinou vznikaly jako koprodukce společností z více republik. Je zajímavé, že jsme se dnes po tom všem vrátili ke stejnému konceptu a velká část filmů zase vzniká ve vzájemné spolupráci. Myslím si, že je pro filmy z toho období nejpřesnější označení jugoslávský film, ale samozřejmě je možné díla, do kterých významně přispěli černohorští tvůrci, buď jako producenti anebo jako režiséři, nazvat černohorskými filmy.
V programu našeho festivalu jsme vyčlenili nejvíce prostoru filmům režiséra Živka Nikoliće. Jaký je váš vztah k jeho tvorbě? Jsou jeho filmy a odkaz stále podnětné pro současnou generaci filmařů z Černé Hory?
Nejvíce prostoru v této svého druhu retrospektivě plným právem dostal Živko Nikolić. On je opravdu autentický tvůrce, v jehož díle byl všudypřítomný černohorský topos. V jeho filmech najdete jemnou výtvarnost a ostrý smysl pro humor. Popularita, kterou jeho filmy mají u současného publika, ukazuje, že přežily první korekturu času, což není případ některých dalších zavedených filmů. Samozřejmě, že na takový odkaz bere ohled i současná generace filmařů, aspoň ve smyslu vědomého nebo nevědomého vzdalování se od tohoto gravitačního pole.
Které další osobnosti a filmy považujete za nejpodstatnější v historii černohorské kinematografie?
Z Černé Hory pochází řada tvůrců, kteří zanechali významnou stopu v jugoslávské kinematografii. Tady jsou jen někteří z nich: Veljo Stojanović, Ratko Đurović, Vlatko Gilić, Milo Đukanović, Zdravko Velimirović, Branko Baletić, Mirko Kovač, Božidar Nikolić, Cico Perović, Slobodan Aligrudić, Veljko Mandić, Boro Begović aj.
Kolik se natáčí celovečerních filmů v Černé Hoře dnes? Jaké jsou možnosti ve vaší zemi uskutečnit filmové projekce? Kolik je v ČH kin a jaká je jejich návštěvnost?
Dnes se v Černé Hoře s velkým individuálním úsilím udržuje určitá kontinuita ve výrobě celovečerních hraných filmů. Pokud bychom počítali průměr za minulé desetiletí, dostali bychom počet jeden až dva filmy za rok. Dalším problémem je zničená síť kinematografů (až na kina Cineplexxu), kinosály ve městech se velmi pomalu obnovují a modernizují tak, aby zvládly projekce z nových zvukových a obrazových médií. Údaje o návštěvnosti ukazují, že zájem existuje, jenom je třeba nabídnout dobré podmínky ke sledování filmů a různorodý repertoár.
Kde získávají současní filmoví tvůrci z Černé Hory své filmařské vzdělání? Jaké mají možnosti natočit své první filmy?
Po dlouhé době, kdy se filmaři museli vzdělávat ve střediscích mimo Černou Horu, byla založena Fakulta dramatického umění v Cetinje a Fakulta vizuálního umění v Podgorici. Bohužel, s ohledem na to, že je fond na podporu filmů velmi skromný, perspektiva černohorského filmu je velmi omezena. Snažíme se to změnit.
Jsou něčím současné černohorské filmy odlišné od zbytku filmové tvorby v zemích bývalé Jugoslávie?
Současný černohorský film se snaží získat své místo na novém filmovém místopisu, ale ještě pořád to jde ztěžka. Důvodem je chybějící filmová báze, ale i kvalita natočených filmů. K úspěchům se přichází postupně, je třeba více investic a více příležitostí k realizaci kvalitních projektů.
Do programu festivalu jsme zařadili i vaše filmy Masky a Nedotčení sluncem. Jak se vám podařilo získat do hlavních rolí takové herecké osobnosti, jako jsou Mirjana Karanović a Milena Dravić?
Krátké filmy, které jsem natočil, jsou poznamenané účastí výjimečných hereček, se kterými bylo opravdu jednoduché pracovat. Zásadní roli v této spolupráci sehrálo společné přesvědčení, že děláme něco, čemu věříme.
V současné době jste začal natáčet svůj první celovečerní film, který má nést jméno Odysseus. Můžete prozradit víc o tomto projektu?
Teď připravuju natáčení svého prvního celovečerního filmu. Jedná se o triptych, jehož hlavním tématem je vztah otce a syna v mezních životních situacích. Projekt už v roce 2010 dostal první cenu v konkurzu našeho Ministerstva kultury, ale bohužel to nestačilo k tomu, abych film dokončil. Stejně jako u ostatních projektů doufáme, že se nám podaří zajistit dodatečnou podporu v dalších fázích realizace. Pozn. 2021: film byl nakonec uveden až v roce 2019 pod jménem Između dana i noći, do české distribuce ji nakrátko přinesl Balkanfilm pod názvem Mezi dnem a nocí).
Jaký je podle vás největší úspěch současné černohorské kinematografie?
Největším úspěchem černohorského filmu je asi to, že ještě nějak přežívá.
Připravuje se v současné době v Černé Hoře kromě vašeho filmu ještě něco dalšího, na co se můžeme těšit?
Co se týče nových projektů, vím, že se připravují tři hrané filmy. Dokončen je již krátký film mladého režiséra Ivana Salatiće, zbylé dva budou realizovány v nejbližší době. V současné době se pracuje i na několika dokumentárních filmech.
Existuje v Černé Hoře nějaké povědomí o české kinematografii?
Česká kinematografie měla v Jugoslávii zvláštní postavení jednak kvůli výjimečným českým autorům (jakými byli Klos, Menzel, Forman, Passer) a jednak kvůli lidem z Jugoslávie území, kteří se vzdělávali na FAMU v Praze. Rádi bychom v Černé Hoře viděli víc současných českých filmů .
Pozn. 2021: Andro Martinović je v současné době ředitelem Černohorské kinotéky.
